Organizační tým v Suzuce dnes připisuje na oltář okruhu jméno Jules Bianchi

Automobilový sport nerad odpouští chyby svým protagonistům, a potom je už veskrze nepodstatné, jednalo-li se o soutěž v rallye, formuli 1, či terénní vytrvalostní závody.

Z těch ostatních přeci jenom méně nebezpečných, jakými jsou například autokros, rallycross, okruhy a závody do vrchu nade všechny vyčnívají motokáry, čili karting a bezesporu především trial, ve kterém se jedná o bezchybný průjezd náročnými terénními vlnami mezi dřevěnými kolíky vytyčenou tratí.

Tragická nehoda Julese Bianchiho se odehrála ve formuli 1 nikoli jinak, než ve vysoké rychlosti, přitom zrovna trať v japonské Suzuce je sice poměrně úzká, za to po celém svém obvodu disponuje vcelku dostatečnou záchytnou zónou pečlivě vysypanou kamínkovým kačírkem. V inkriminovaném prostoru vně pravotočivé zatáčky se však střetly dva stroje, které se za normálních okolností nemají takřka vůbec žádnou šanci spolu někde setkat. Srážka se odehrála, jako když dezorientované lehkonohé gazele v prudkém běhu podklouznou kopýtka a je zničehonic vržena mimo zamýšlenou dráhu pohybu přímo pod staticky postaveného urostlého nosorožce. Dodnes mám před očima moment, kdy se skořepina formule zhotovená z kompozitních a částečně i kosmických materiálů díky získané pohybové energii jakoby s lehkostí svou levou částí zasouvá pod zadní partii stavebního nakladače, jenž svým monoblokem molekulárně hutného železa slouží k vyvážení sil vyvíjených na přední náběrové lžíci. Zlou shodou okolností a zároveň ironií osudu těžký stroj v kritických momentech odstraňoval v zájmu bezpečnosti v daném místě chvíli předtím havarovaný jiný monopost. V situaci, kdy pilotova v helmě schovaná hlava však svou levou částí atakovala nemilosrdnou masu hmotného kovu na pro jeřábovací účely upraveném nakladači, šlo upřímně stěží předpokládat slučitelnost se zachováním životních funkcí. Za zázrak, který však v konečném výsledku politováníhodně nedošel svého naplnění, lze považovat skutečnost, že se závodníkův mladý organismus navzdory tak těžké přímé kolizi ještě udržel na tomto světě. Dnes však po marném téměř ročním boji s kómatem život mladého jezdce navždy vyhasnul.

Z určitého pohledu může být pro část příznivců automobilového sportu tato smutná událost ještě o to větší tragédií, pakliže jsou týmy z druhé poloviny tabulky jimi vnímány pro své skromnější vystupování s většími sympatiemi, než úzká skupinka obývající čelo pořadí, která se naopak honosí luxusem a okázalostí svých jezdeckých celebrit.  Formulová stáj Marussia, jenž angažovala 25ti letého Julese Bianchiho patří svou účastí v seriálu mistrovství světa spíše do kategorie „nosičů vody,“ a právě z tohoto důvodu mne tichý odchod jejich svěřence značně zasáhnul.

Žádný z okamžiků nelze v životě vzít zpátky, ale ty s nejtěžšími následky zanechávají v duši nesmazatelnou stopu trýzně, kterou si s sebou odnášíme až do konce svých dnů.