Dopady událostí z Ukrajiny do České kotliny

  Vliv ukrajinského problému k nám do Česka zatím zavál pouze názorovou rozdílnost na obě v konfliktu zainteresované strany v jejich obecné rovině.  Národ se pod tlakem dostupných informací, zkušeností z posledních let a na druhé straně ponejvíce historických událostí zvolna rozděluje na prorusky a prozápadně smýšlející dva tábory.  

Tak či onak nelze přehlédnout, jak se s polistopadovým převratem nejprve obrátila korouhev na opačnou stranu a valná většina národa najednou s úlevou a bez jakýchkoli zábran po další léta začala přejímat západní způsob myšlení.  Bohužel se v našich poměrech vesměs nepodařilo docílit  žádoucích a tedy těch zdravých atributů kapitalistických výdobytků, ke kterým jsme v očekávání vylepšení kvality života předtím celou dobu vzhlíželi. Namísto toho nám od začátku politický establishment předvádí profesní nekompetentnost jdoucí ruku v ruce s bezbřehou netečností k jakémukoli poctivému ekonomickému a morálnímu růstu země a jejích obyvatel. Chtělo by se říci, že doslova ze dne na den byly pošlapány veškeré součásti tehdejšího státu s prvky normálního česky hovořícího občana, které nahradili samozvaní političtí lídři svými zištnými cíly. Brutálním způsobem vedená amerikanizace myšlení provázená řízenými bankroty přivedla tuto zemi až na pokraj zhroucení. Nežijeme snad v bezprávní zemi, která v očích sousedních států dokonale pozbyla jakékoli svébytnosti?! V rámci EU nejsme ničím jiným, než kusem ekonomicky a morálně rozedraného hadru visícího na žerdi zvané novodobá kolonie. V očích Západu pobíráme hodnoty laciné pracovní síly a národa nesvéprávných nohsledů  bezmezně oddaných vládnoucí garnituře plné zlodějů a podvodníků.

Nelze se potom vůbec divit, když tento úděl lidé začali spojovat s nově nastoleným režimem. Tehdejší komunističtí politici se svými donekonečna omílanými žvásty za moc nestáli, státní zájmy byly nekompromisně nadřazeny zájmům jednotlivce, nicméně svých práv se v obecné rovině občané domoci dokázali. Jestliže bychom těmto pohlavárům přiřkli přívlastek, že stáli za ho…, tak polistopadová rádoby politická elita se už prodávala za dvě hovna, a tím myslím doslova.  Posloupnost hodnot totiž nynější establishment přesunul na opačnou stranu, kdy egoismus solventního jedince postavil na pomyslný vrchol celého systému, který docela klidně na prach rozdrtí i samotné ústavní právo. Každému, kdo by si dovolil třeba jenom upozornit na nelichotivý vývoj, pak automaticky virtuálně přistálo na čele razítko nepřizpůsobivého komunisty. Společnost tak úplně ztratila adhezi s rozumem a pod vlivem demagogických plků potratila kontakt s realitou. Postupem času byl zdravý úsudek společně s tradičními hodnotami nekompromisně vytlačen na okraj společnosti.  Říše zla dostala novou adresu, přestože nám bez připomínek nadále poskytuje ropné a plynné přírodní bohatství, které alespoň v tomto ohledu dodnes přináší vcelku spokojený život hodný přelomu století.    

Někdy si kladu otázku; kdo jsou a co je to vůbec za lidi, ti naši zvolení představitelé státu, kteří zaprodali zdravou myšlenku za svou nikde a ničím neohraničenou hrabivost?  Vždyť z běžného života vymizely snad všechny do té doby budované hodnoty naší země, z mezilidských vztahů se vytratila slova jako čest, pravda, úcta, pokora, soucit a nezištná pomoc bližnímu a nahradily je bezprizorní kanceláře plné různých úředníků a všelijaké podvodné firmy. Za Rumcajse s Mankou zaskočily nesmysly typu Supermana se Spidermanem a ta tiše ve své nevinnosti stojící úcta, jenž byla kdysi vyjádřením poděkování osvoboditelům na pražském Smíchově, nakonec po trapné epizodě s růžovou barvou úplně zmizela z očí národa. Přiznám se, že je mi konkrétně za ten zneuctěný  sovětský tank T 34 dodnes hanba, protože všichni ti ať už padlí, anebo hrůzy války přeživší mladí lidé - vojáci se nikdy a nikde potom okázale nebili do prsou a nehulákali do světa, jak byli úžasní. Naopak se tiše vrátili do svých domovů a byli rádi, že vůbec ty hrůzy válečné vřavy dílem zázraku fyzicky přežili. Pevně věřím, že v srdcích těch nemnoha dodnes žijících tepe pocit nezištně odvedené pomoci nejen své matičce Rusi, ale veskrze celé Evropě.

Vůbec ale vůbec se proto nedivím, když uvědomělejší část národa už odmítá být médii neustále vykrmována všemožnými nesmysly, které nemají se skutečností nic společného a nejsou dobré a mnohdy ani vhodné k výchově nastupujících generací našich potomků.  Ačkoli se bohužel stále až příliš často setkávám s názory lidí, jejichž mysl se evidentně nachází ve stavu trvalé opracovávanosti vlivem demagogické propagandy, tak lze naopak také u některých konstatovat počátky nového duševního obrození vedoucího k návratu zdravého myšlení. A jestli dnes někdo tvrdí, že tomu tak není, pak je sám v lepším případě do sebe zahleděným sobcem, a v tom horším bezcharakterním komplicem, nebo dokonce nelítostným autorem nějakých nepravostí.

Při pohledu do denních zpráv si už přestávám být jistý sám sebou, jelikož nevěřím svým očím. Jsem snad špatným občanem této země, když bych rád viděl hlavu státu na recepci Ruské ambasády uspořádané k výročí osvobození? Je mi hanba a smutno zároveň, neboť jsem považoval současného pana prezidenta za poněkud více oduševnělejšího člověka znalého, když nic jiného, tak alespoň historie Krymu, na který svou absenci odvolává.